Prionailurus bengalensis (bengalensis) – divoká krása

O historii vzniku plemene bengálské kočky už napsal nejeden chovatel a těchto článků je na internetu mnoho. Nechci zde „kopírovat“ to, co najdete jinde! Tento článek jsem napsala proto, že dostávám mnoho e-mailů, kde se mě lidé ptají na moji Báru (F1), a na  chov ALC . Dostávám dotazy na to, jak se takové kočky chovají, zda je lze mít v bytě a spousty dalších věcí. Chtěla bych tyto informace sdělit i lidem, které to zajímá, ale nezeptají se mě.

Stejně ale pro pochopení všech názvů, které budu používat, nemohu vynechat malou encyklopedii:

Prionailurus bengalensis (bengalensis) = divoká kočka bengálská, laický, ale velice používaný název pro tyto šelmy je ALC (Asian Leopard Cat), druh podléhající CITES II (P. bengalensis bengalensis je CITES I)! Prionaliurus bengalensis (bengalensis) je malá šelma vážící 3 -7 kg, často se na internetu píší naprosto jiné váhové údaje, jedná se ale o jiné poddruhy (např. kočka krátkouchá / p.bengalensis euptilura dosahuje mnohem vyšší váhy až 9 kg).

Felis (silvestris) catus = kočka domácí, nebo také F5 a další generace kříženců

Bengálské kočky F1/ F2/ F3 generace – kočky pocházející z mezidruhového křížení Prionailurus bengalensis (bengalensis)  s Felis silvestris catus, tzv. hybridi....

Prionailurus bengalensis (bengalensis) – nejkrásnější z nejkrásnějších

Divoká kočka bengálská je malá kočkovitá šelma, která je od přírody velice plachá a bojácná. Není to rozhodně žádná mazlivá kočička. K divoké bengálce se budete přibližovat jen s velikým respektem. Pokud bude zahnaná do kouta, bude na Vás syčet, cenit veliké statné zuby a při jejím chytání se budete potit a doufat, že Vám neprokousne ruku přes kožené rukavice… Co je však naprosto fascinující je její vzhled, je tolik jiný, než u ostatních koček. Upoutá Vás obrovskýma očima, nádhernou kresbou (především na hlavě, kde má bílé stínování, stejně jako bílá zrcátka na uších), obrovskou mohutnou nosní houbou, maličkatýma ušima a přímým profilem. Její pohyb je pohyb šelmy, vznešený, ladný, plně koordinovaný. Je to nádherné zvíře, které oprávněně neuniklo takové pozornosti. Chov divokých bengálek vyžaduje speciální chovné zařízení a samozřejmě povolení „chovu zvířat vyžadující zvláštní péči“.

Což takhle ochočit si ALC?

Pokud by bylo možné ochočit ALC tak, aby se chovala jako kočka domácí, bylo by to skvělé řešení bez kompromisů. Ano, tušíte správně, je v tom problém.  Jediným možným způsobem, jak přimět divokou bengálskou kočku, aby ztratila alespoň částečně svoji divokost, je umělý odchov, nebo alespoň domácí odchov pod normální domestikovanou kočkou. I tak ale budete mít kočičku, která se Vás nebude úplně bát, nebude na Vás syčet, nechá na sebe sáhnout, vezme si od Vás jídlo z ruky… Na druhé straně rozhodně nikdy nevleze návštěvě do klína. Počítat se musí i s případným používáním pachových žláz, klasickým značkováním a s odlišným chováním vůbec. Domnívám se, že trvalý chov i takto odkojené kočky není v běžných domácích podmínkách možný a i tato kočička bude vyžadovat své chovné prostory. Pokud ale takto odchovaného jedince navyknete na soužití s ostatními kočkami, může to být dobrý základ pro následné odchovy kříženců.

Krása na úkor povahy?

Ano i ne… Záměrem mezidruhového křížení divoké bengálské kočky s kočkou domácí bylo získat kočku, která bude vypadat jako divoká kočka bengálská, avšak bude mít povahu mazlivé kočky domácí. Myslím, že co se povah dnešních domestikovaných bengálek týče, se záměr povedl. Trošku sporné jsou vzhledové představy o domestikované bengálce, protože tam je bohužel degradace vzhledu divoké bengálky dosti markantní. U domestikovaných bengálek se nedaří udržet mnoho chtěných znaků, které má ALC a dnešní šlechtění domestikovaných bengálek jde už svou cestou. Ale nemá asi ani smysl, ani význam chtít, aby se plemeno „kočka bengálská“ drželo pouze a jenom vzhledu divokých ALC. Divoké bengálské kočky jsou ale stále fascinující a stále nedosažitelně krásné, že i dnes, kdy už je domestikovaných bengálek mnoho a jejich krása je ohromující, se mnoho chovatelů pouští i do náročného chovu ALC. Jsem jedním z nich, jsem fascinována jejich nezaměnitelným vzhledem, jejich naopak tak jinou a odlišnou povahou….povahou divocha….

Další generace

Dle mých poznatků a zkušeností není problém chovat v bytě dostatečně socializovaného křížence F1, nebude sice plnit pravou úlohu domácího mazlíčka, ale s trochou kompromisů s ním chovatel vyjde a nalezne v něm unikátní zvířátko pro svoji domácnost. Podmínkou úspěchu je povětšinou umělý odchov jedince (nebo nadstandardní lidský kontakt s kotětem, pokud kotě vychovává domestikovaná kočka) a dostatečně brzké seznámení s novým majitelem, u kterého nalezne domov. Stále se ale nesmí zapomínat na to, že pokud by ALC, nebo F1 byli skvělí a naprosto bezproblémoví mazlíčci, tak by se chovatelé asi nikdy do křížení s kočkou domácí nepustili. Takže něco za něco platí i zde… Třeba moje Bára (F1) je polodivoká kočka, která neváhá využívat svoje pachové žlázy a občas jí dělá problém používat toaletu. Žije s námi v domě, ale má své zázemí – místnost, která je vyhrazena jen pro ni. Výborně vychází s ostatními kočkami a v tomto smyslu nedělá žádné problémy, ba naopak. Nedokážu si ji však představit u někoho, kdo by ji choval volně v luxusním bytě. Znám ale F1 vykastrované kocoury, co takto žijí naprosto bez problémů, je to tedy možné. U těchto kříženců je nezbytně nutné, aby si je pořizoval jen člověk, který má určitou soudnost, který chápe, že křížení ALC s domácí kočkou není rozmar, ale záměr něco změnit – změnit povahu a chování… V neposlední řadě se nesmí zapomínat ani na to, že pokud časem zjistíte, že pořízená kočička z této generace není to, co jste hledali, máte problém především s tím, že najít umístění pro dospělou kočku – křížence je velice obtížné. Tyto kočky jsou totiž silně fixované na své majitele a na prostředí ve kterém vyrůstaly, jinde si budou zvykat jen velice obtížně a neobejde se to nikdy bez problémů. 

Odchov dalších generací, zvláště F2 je paradoxně pro chovatele většinou více náročný, než odchov F1, protože u F1 je matkou povětšinou* domestikovaná mazlivá kočička, kdežto u F2 musíte vycházet s matkou – polodivoškou, avšak při řádné socializaci a v dosti případech opět umělém odchovu získáte zase o něco více mazlivějšího a přizpůsobivějšího jedince.

*Hybridní F1 jedinec má ve většině případů jako otce kocoura kočky divoké a jako matku samici domestikované kočky. Odchov hybridních F1 jedinců na divoké kočce je považováno chovateli za určitou formu barbarství, protože si musíme uvědomit, že P.bengalensis je ohrožený druh a chovatelé by se měli snažit především o jeho udržení, tzn. neplýtvat omezeným počtem mláďat u kočky na výrobu hybridů. U kocourů se o barbarství mluvit nemůže, protože kocour může a stihne nakrýt neomezený počet samic, kdežto kočka-samice má počet svých mláďat značně limitován. 

Chov ALC či prvních kříženců bych přirovnala k rodičovství u problémového dítěte…

“budete ho milovat, ale musíte mu ledasco odpustit a mnoho obětovat!“...

  Michaela Štrbáková